Výlet-Jílový u Prahy 10. března 2007

Jako obvykle jsme se sešli v sobotu u hodin. Na Hlavním nádraží nás už bylo jako kmenů izraelských.

Čekání na vlak a Peťulu jsme si zkrátili drůbeží hrou. Kolemjdoucí lidé se divili, kde se tam vzalo tolik slepic. Ve vlaku nás uvítal velice milý průvodčí, který bylo od té dobroty a poučil nás, jak se chovat při jízdě. Možná i proto, že viděl Helču přivázanou tkaničkami od bot ke stropu. Během cesty byla vyhlášena hra, že se nesmí až do oběda vyslovit: ANO, JO, NE. Přeřeknutí se trestalo ztrátou jedné sirky.

Cestou polem jsme potkali skupinu lidí, kteří se pokoušeli přestěhovat velký kámen. A Sybka se rozhodla, že jim s tím pomůže. A tak jí půjčili rukavice a ona se na kámen vrhla s takovou vervou, že se na něm rozplácla.

Pak jsme hráli škatulata s Karkulkou a ke konci výletu i hru o šátek.

Po poledni jsme si udělali ohníček a opekli jsme si každý svého tučňáka a zajedli jsme ho bonbóny.

Celým výletem nás provázely úžasné jevy pro oči i fotoaparáty-laviny kamenů, jezírka a bohužel i bahno.

Když jsem procházeli tunelem, tak jsme neodolali a zazpívali si. (krásně se to rozléhalo)

Další štěstí bylo, že jsem akorát stihli vlak a dostali se v čas do hajan.

(Háňa K.)

Přespávačka na Tajném místě+Celosborový výlet

Po úžasné sborové asi tříhodinové večeři jsme se rychle přesouvali na tajné místo. Ale ještě předtím jsme museli v parku hledat osvětlené stromy a u nich biblické verše. Poté nás vedoucí odvedli k Šímovi do práce, kde nás čekala další večeře. U ohně jsme opékali slané těsto. Také jsme stihli oslavit Dáňovy a Alenčiny narozeniny. Alenka dostala zeleno-modro-červenobarevný dort, který nevalně vypadal a ještě hůř chutnal, ale nikomu se po jeho požití kupodivu nic nestalo.

Druhý den se konal velikonoční sborový výlet. Účast byla asi 25ti až 30ti členná. Nejdříve jsme prolezli skanzen v Přerově n. Labem, a pak se šlo do Čelákovic. Cestou fičel čerstvý větřík, tak jsme se neloudali a uháněli k cíli. Oběd se konal u ohně, opékaly se vuřty, těsto, zkrátka co kdo měl.

Takže výlet se vydařil a všichni zdrávi došli.

(Bára)

Biblická stezka-regionálka 05.05.2007

Dostalo se mi té milé povinnosti napsat opět něco do kroniky. Tentokráte o biblický stezce, která byla jako vždy báječná. Konala se v květnu, týden před naší dorostiádou a po roce opět v Mokrovratech. Jeli jsme vlakem spolu s obrýleným bláznem, který měl kolem hlavy ovázaný šátek a vezl nám na závod soupeře. Když jsme dorazili do krásných mokrých vrat, popošli jsme asi kilometr dlouhou štreku na budoucí start. Tam proběhlo offišl zahájení a k překvapení všech, dokonce i ředitelkou závodu. Pak se vedoucí rozutekli na přidělená stanoviště a asi v 11 hodin jsme začali závodit s ostatními hlídkami a s časem. Běželi jsme netradičně v tříčlenné hlídce 3, a sice kápo Kája, Eliška a já (Ála). Jako první jsme zaběhli na fyzickou zdatnost a koho tam nevidíme. Náš vedoucí Honza a naši 2 zrádcové-Souška a Pavlyk. Tak jsme si zadřepovali, zasedolehovali, zaklikovali, dostali za 10 a běželi dál. Na dalších stanovištích jsme dávali dohromady Desatero, Vyznání víry, Lukášova podobenství, obecné znalosti, přírodu a v neposední řadě také odhady. Odhadli jsme vše, ale téměř vše blbě a náležitě jsme za to získali 1 ostudný bod. Jinak jsme si vedli ale poměrně dobře. První pomoc jsme zvládli v rekordním čase. Do cíle jsme doběhli pár vteřin před koncem, tudíž 10 bodů za čas nám taky káplo. Po sčítání bodů následovalo vyhlášení výsledků. Jaké bylo překvapení, když se vyhlašovalo nějaké to 10.místo, na které jsme vždycky byli zvyklí a my si nemuseli ještě jít pro frisbíčko. 9.místo-nic. 8.místo-nic. Byl to adrenalin jak prase. Byli jsme pátí!!! Sice nás čekalo výše zmiňované frisbíčko, ale ne za nějaké to 10. či 11.místo, ale za pátý! Ještě chvíli jsme tomu nemohli uvěřit, a tak toho vedoucí a zrádci využili, sebrali naši trofej a házeli s ní. Odjížděli jsme domů s blaženým pocitem, jak nikdy. Bylo 5.5. a my skončili pátí! Jak osudové. Když se bude příští ročník konat o 4 dny a 4 měsíce dřív-čili 1.ledna-mohli bychom útočit na zlato. Tomáškovi asi nestačila jedna prezentace našeho dorostu, a tak se celý vlak dozvěděl, jak vášnivý je Tomášek sparťan. Nezapomněl to pak ještě v metru zopakovat, takže všechny páry očí přítomných nevěřícně zůstaly viset na řvoucím Souškovi. Biblická stezka byla fakt super, a to jsme v tu chvíli ještě netušili, jaká rána teprve přijde. Ale o tom až v popříštím přípěvku…

(hrdá Ála)

Dorostiáda 12.05.2007

12. májový den jsme podnikli pro své kamarády, známé, neznámé dorostiádu. A to podnikli opravdu ve velkém. Samotné akci totiž předcházela obrovská chuť jít do toho, obrovské obavy, protože jsme měli pronajaté obrovské hřiště a přáli jsme si, aby to obrovsky nestálo. Chtěli jsme, aby přišel obrovský počet dětí, které by mohly být obohaceny obrovskými zážitky. Vše se díky obrovské Boží milosti, která je obrovská, obrovsky povedlo. Zpočátku to sice vypadalo, že budeme soutěžit asi jen 3, ale pak se to rozjelo a účast se zněkolikanásobila. Přidali se k nám hoši z Chodovický, kteří se stali hlavním odbytištěm cenných kovů a odcházeli domů díky medailím o pár kilo těžší. Soutěžilo se ve sportu/nesportu. Běhalo se-daleko-60ka, dál-a sice trojskokem a ještě dál-to jsme byli všichni pěkně v pytli. Taky se házelo krikeťákem, vrhalo koulí a nevraživými pohledy po konkurenci, hrál pingpong bez soupeře, síťky, smečí a podání. Trénoval se pamatovák po vzoru pana Kima. Taky se pochodovalo po minovym poli nebo třeba viselo na stromě. Bylo toho fakt moc. Kucí si (jako vždy) vášnivě čutali s mičudou a sehráli i velký kopaný turnaj. Dorostiáda byla fajn. Nevim, jak moc to postihlo ostatní, ale já si tam vybila energii snad na týden dopředu. Tak to byl 1.ročník dorostiády. Jakýpak bude 2.? 3.? 4.?? Určitě suprovej, protože ho pořádá křesťanský dorost v Horních Počernicích. Tak všichni přijďte, ať maj vedoucí radost 

(Ála)

Biblická stezka-finále 01.-03.06.2007

Jak jsem slibovala, tak teď plním. Věřte mi nebo ne, ale náš dorost má v kronice opět po nějaké té době příspěvek z finále BS. A vězte, přináším lepší zprávy než naši předchůdci. Pár dnů po našem úspěchu v regionálce nám byla nabídnuta účast ve finále, a to z důvodu odpadnutí nějaké hlídky. Samo, že jsme to hned brali. Jen jsme vyměnili 1/3 naší skupinky. Eliška už to s náma nemohla vydržet, a tak jsme jeli s Májou. V Bělči u Třebechovic pod Erebem u Hradce Králové u Prahy, na místě činu, jsme strávili celý víkend-01.-03.června. Jeli jsme autem s tím nejlepším řidičem Honzou, se stále zvukové se projevující zrádkyní Míšou a s Hohem, který však celou cestu podezřele mlčel. Z chudáka Honzy se po cestě stal pěknej švorcák a nemohl si koupit ani zmrzlinu, jahody či svou oblíbenou tekutou sváču. Do tábora Jana Ámose Komenského, kde jsme byli všichni ubytováni, jsme dorazili s cca dvouhodinovým zpožděním, neboť mimojiné jsme se nechtěně kochali krajinou a prozkoumávali okolí Bělče. No prostě jsme bloudili. Ale přišli jsme akorát tak o zpívání, které jsme si však po cestě v autě vynahradili privátním notováním. Když jsme dorazili, myslím, že byl nějaký program, poté šunkofleky, co pro nás ještě zbyly, a pak jsme se šli ubytovat a mohli si dělat ,co jsme chtěli. Vedoucí si vyslechli pár instrukcí ohledně závodu, na který jsme se zatím my v našich chatkách na poslední chvíli učili. Naše příbytky byly fakt suprový. Dvoupokojová dřevěná chajda s pár okýnky, nijak prostorná, ale fakt hezká. Jen s trochu papírovými zdmi, kterým jsme možná přes ten vejkend způsobily nejednu újmu. Ale budiž nám odpuštěno. Bylo fajn, že se všech nás 6 vešlo do jedný chatky. Stály tam 2 palandy a 2 postele ,takže i Hoho měl své lůžko. Učili jsme se dlouho do nocí a to i za vytrvalého deště. Ráno nás sluneční paprsky probudily čilé a svěží a plně natěšené na dopoledne, kdy to vše mělo vypuknout. Po snídani a krátkém ranním ztišení, jsme měli ještě chvilku dodrtit se to, kde jsme měli mezery. Pak už ale závod odstartoval a my běželi své první finále. Zpočátku jsme si vedli dost dobře, nu co dost dobře-přímo excelentně. Čas hrál s námi a stanoviště jsme zvládali celkem slušně. Jednu velkou výjimku tvořilo stanoviště s názvem seky. Už jste někdy podélně sekali sekyrou sirku? To je fakt blbost. Nikdo z nás to nedal, a tak -kdo by to byl řekl-odcházeli jsme s prázdnou. Asi tak dobře, jak jsme se na začátku rozjeli, tak jsme v půlce zbrzdili. No spíše zastavili. I když vlastně ne my, ale jiné hlídky nás. Za všechno mohla topografie, kde jsme čekali víc jak půl hoďky. Tedy 1/6 celkového času. Trochu nás to vyvedlo z míry, ale pak jsme bleskovou rychlostí pokračovali dál. Náš velký cíl-oběhnout všechna stanoviště, se jako obvykle nesplnil. Ale doběhli jsme na konec s pocitem móc dobře vykonané práce. Po návratu všech vedoucích jsme se asi naobědvali. Byla to mamka. Když nebylo co přikázáno, každý si mohl de facto dělat, co chtěl. A tak jsme se chopili klavíru a kytary a začali pařit. Navázali jsme nové kontakty a rozprávěli spolu. Také jsme hráli chvilku ping-pong či jezdili na lodičkách po jezírku. Tento free time bodl a všichni jsme mohli relaxovat. Po večeři se programovalo. Přijel host z biblické společnosti a povídal nám něco o rozšíření Bible. Myslím, že ho ale stejně nikdo moc neposlouchal, poněvadž se všem honilo hlavou, jak to asi dopadne. Hned poté proběhlo právě vyhlášení. Z totálních outsiderů-Horních Počernic, kteří postupili né úplně vlastním přičiněním, se rázem stal černý kůň soutěže. Skončili jsme 5. Neobhájili jsme poslední místo, protože hlídek nebylo 5, nýbrž 18. Ve finále se frisbíčko mění v školní biblické atlasy, které mě opět ani tak nenadchly, jako spíš ten pocit k nezaplacení. Vyhrál to-kdo jiný-než Trutnov. Jak nenápadné . V sobotu večer jsme začali oslavovat a až do neděle do rána. Projížděli jsme se na loďkách, Honza utopil pádlo, Kája našel utopené pádlo, probíhali jsme deštěm, vyprávěli vtipy, dělali si naschvály , jedli, pili, hodovali, zatímco tábor spal. Ráno jsme asi po 2 hodinkách spánku vyskočili z postýlky a šli něco zakousnout na snídani. Nasycení jsme si vyslechli kázání ve shromku od takového fanatika do biologie offišl zvaným kazatel CB v České Skalici, ale my víme svý, je to fanatik . Když kázání dokončil, ukázal nám některé ptáky, co tam v okolí létali. Zpíváním ptáků z magnetofonu nalákal nějakého králíčka nebo jak se ten pidiptáček jmenoval. Když jsme se všichni pokochali, šli jsme se kochat úklidem chatek. Smejčili jsme a smejčili, až jsme vysmejčili vše a měli opět free time. Po obědě jsme se pomalu, ale jistě začli loučit a všichni se rozjeli do svých domovů, naplněni (únavou) ještě na spoustu dalších dní dopředu.

(Ála)

Výlet za vodou

Byla krásná, hezky vydařená (počasím) sobota. A tuto červnovou sobotu jsme se rozhodli, že půjdeme ne výlet, ale ne jako vždycky do přírody, lesa, palouků, luk, hospod, nýbrž do vody. Pojedeme se koupat hurá!!!

Sešlo se nás poměrně dost. Vlakem jsme dojeli až na místo, kde bylo koupaliště. Zaplatili jsme a společně jsme našli místo! Všichni se už hrnuli k vodě. Ani jsem se nedivila. Nikdo nevěděl, kterou atrakci má vyzkoušet dřív, protože jich tam bylo hodně: klouzačky, žebříky, lanovka, houpající žebřík, síť, ručkování po žebříku nad vodou, houpačky a stánek s občerstvením…a ten se nám líbil asi nejvíc. Pořádně jsme se vyblbli a najedli.

Po tomto náročném dnu jsme se sice neradi vraceli domů.

(Míša)

Ztracená kolej 2007

-sobota 30.6.2007

Ráno v 7:54 jsme měli sraz na nádraží v H.P. Když přijel náš vlak, rozloučili jsme se s rodičem a nastoupili do vlaku a už jsme konečně jeli pryč z Prahy. Jeli jsme asi 3h vlakama. Když jsme přišli do tábora, čekali na nás pomocníci. Chvilku jsme si odpočinuli od cesty, a pak začali stavět tábor. Práci jsme dokončili k večeru. Program měl Šíma-úvod k Apoštolskému vyznání víry. Po programu jsme měli nástup, u kterého nás vyrušil Losna. Povídal nám o tom, že se jim ztratil Velký Vont. Spát jsme šli pozdě.

(Bára)

-neděle 1.7.2007

Budíček byl v 8:00. Kupodivu nás čekala rozcvička, hledání triček, tím jsme zjistili, kdo s kým je ve skupině. Po náročném hledání jsme měli snídani. Po snídani byl náš 2.nástup, kde jsme se loučili s pomocníky, a pak vyrazili do kostela. Cestou jsme potkali dělníky, jak řežou koleje a o pár metrů dále už koleje nebyly. V kostele jsme také zjistili, že nás opouští náš milý Zidan. Kdy jsme se vrátili do tábora, čekaly na nás buchtičky se šódou. Po poledním klidu jsme stavěli hráz, jelikož bylo vedro, rozhodli jsme se, že se půjdem vykoupat do nádrže. Když jsme se vrátili a převlíkli se, byla porada u ohně, kde jsme se dohodli, že každá skupinka půjde hledat velký most, kde je skrýš Velkého Vonta. Ve skrýši jsme si měli najít, a pak vybrat 2 nejdůležitější věci. Po příchodu všech skupinek byla večeře. Po večeři program, který měla Quála. Když jsme zalezli do spacáků, vyrušili nás vedoucí, abychom šli ven. Šli jsme pár metrů od tábora (každá skupinka zvlášť), kde nám Vont/Losna řekl, co si máme vyrobit, postavit a vymyslet. Když jsme se vrátil,i všichni zalezli do spacáků a začali první hlídky.

(Bára)

-pondělí 2.7.2007

Po krásné vlahé letní noci nás vedoucí probudili svým chorálem a nahnali na rozcvičku. Po úspěšném sabotování jsme šli na hygienu a následně pak na výbornou snídani. Po ranní chvilce a nástupu jsme se rozdělili na pracovní čety a v nich jsme pak dodělávali potřebné věci po táboře-např. latrínu, vsakovačku, sprchu ,umývárku, volejbalové hřiště atd. Po výborném obědě, ke kterému byla rizoto-kejda s rýží, byl poledňák a netradičně i osobák… Odpoledne jsme se rozdělili do svých skupin a vydali jsme se na hru o klubovny. Vedoucí nás odvedli na naše stanoviště, kde jsme se jali stavět naše primitivní přístřeší, vymýšlet znak a vlajku a poté jsme také museli rozmístit barevné fáborky… Náhle se ozval ostrý hvizd vedoucovské píšťaly a hra započala v tempu přímo vražedném, a tak jsme kradli a kradli, bránili a byli okrádáni atd. atd. Když jsme byli v nejlepším, ozval se znovu ostrý hvizd a my jsme chtě nechtě museli skončit s našimi právě rozdělanými kradecími akcemi… Po návratu do tábora jsme se oddávali zaslouženému odpočinku až nastal čas večeře… Po večeři jsme zase věnovali svým potřebám potřebným i nepotřebným až nás trubka svolala na nástup a na program, ze kterého nás ale vyrušil déšť, a tak jsme se museli přesunout do jídelny. To ale mělo své kouzelné „ono“, protože jsme svítili svíčkami a podobnými vymoženostmi… Po programu jsme šli do svých stanů a následně i spacáků a za chvíli bylo slyšet jen pravidelné oddychování, klapání kapek na plachty stanů a tlachání ozývající se z dívčích stanů…

(Prudič Kája)

-úterý 3.7.2007

Probudili jsme se do krásného letního dne a rozjeli jsme to ranní rozcvičkou. Když jsme všichni docvičili, čekala nás hygiena. Na tu se moc nikdo netvářil šťastně . Potom nás vedoucí zavolali, abychom šli na snídani, která byla moc, moc dobrá. Byla to vánočka s kakaem. Po snídani nás čekala chvilka. Když jsme si všechno řekli, vysvětlili a dozpívali, šli jsme na nástup vztyčit vlajku (tedy jen ze služby). Potom nám vedoucí oznámili, že nás čeká hra, kterou máme ve skupince. Rozdělení do družstev a běh za Širokým! , který nás tahal za nos! Při této hře jsme se všichni moc bavili. Např. když jsme museli mít svázané nohy ke kamarádovi a jít do konci k další zprávě. Poslední dopis nás čekal u mostu, kde i byla neboli byl oběd, chléb, okurka, mrkev a šunka. V této poslední zprávě jsme se dozvěděli, že náš milý široký ježka v kleci nevlastní, ale domnívá se, že ho nosí u sebe Tajemný EM. A tak naším úkolem bylo jít pěšky až do Přibyslavi. Po cestě do Přibyslavi jsme měli za úkol něco zjistit o Tajemném EM. S sebou jsme měli mapu, kterou nám dal pan Široký. Na mapě byla vyznačena místa, kde byly obálky spolu se zprávami. Když jsme všichni sesbírali dopisy, čekala nás velká sladké odměna! Např. poháry a hlavně kdo chtěl, nákupy. Potom na nás čekalo malé překvapení, tedy museli jsme najít pod Radnicí ve sklepení truhlu, ve který měl být tzv. ježek v kleci. Po hlasitém písknutí vedoucího, jsme se všichni po schodech rozprchli dolu hledat. Najednou nás vyděsil výkřik všech družstev, že mají truhlu, samozřejmě našli jí Rychlí Špendlíci (Žluté družstvo). Ale truhla měla jeden háček, museli jsme najít klíč, který na nás někde čekal! Po dlouhém a namáhavém cestování nás navštívil odchod neboli odjezd zpátky do tábora!  Bylo krásné slunečno, a tak se polovina dětí vydala s vedoucí Peťulou do nádrže se osvěžit! Ostatní zůstali v táboře a pomáhali! Když jsme se všichni sešli, nastala večeře, potom hygiena a nakonec sešlost u ohně, kde si povídáme.

A po náročném dni dnu do spacáků.

(Kačenka-Jemný kečup)

-středa 4.7.2007

Po vydatném spánku nás svým zpěvem vzbudili vedoucí a hurá na rozcvičku. Po rozcvičce jsme si uklidili a hurá na snídani. Snídaně byla jak jinak dobrá. Vyčistit si zuby, a pak honem na nástup. Po vytažení vlajky jsme se dozvěděli, že budeme dodělávat tábor. Tak jsme makali až do krásně vonícího oběda. Když jsme se napapali, tak jsme měli poledňák, a pak osobák. Po tom všem jsme byli svoláni hlasitým hlasem trubky na nástup a na poradu. Na poradě jsme se domluvili, že půjdeme hledat klíč do pozemku J.M. Na různých stromech bylo zavěšeno hodně klíčů, ale jen jeden byl k bedně, kterou jsme měli otevřít…po dlouhém hledání…se rozpršelo, tak jsme se šli schovat. Když to docela ustalo, tak jsme šli hledat dál. Nakonec to vyhráli trapně žlutí… Když jsme otevřeli bednu, tak se objevily na stráni dva gingové, a tak jsme šli za nima a nakonec jsme se dozvěděli, že se vlastně musíme stát členy ginga. Tak jsme zvládli bojovčičku a dostali gingáč. A šli do tábora. Pak nevim, jak to bylo, takže bude večeře, a pak bude program, na kterým jsme se dozvěděli další část Apoštolského vyznání víry. Pak už zaznělo Noc v širý už padá kraj… Rozdala jsem poštu a už jen dobrou noc.